On my way, #1

17. března 2016 v 20:00 | Bubble |  O mně
Aneb můj příběh, první část.


Všechno to začalo v roce 2001, kdy jsem poprvé spatřila svět.

Předškolní věk si pořádně nepamatuju, ale ta většina vzpomínek, co mám, nejsou úplně veselé. Alespoň ne z mé strany. Tím, že jsem tichá a jako malá jsem se neuměla prosadit, jsem se naučila už v nízkém věku "nasazovat falešný úsměv". Teď to prosím neberte jako klasický emo-deep-facebookový blábol o tom, jak mám těžký život a podobně.
Nemám.
Jediná věc, se kterou už od mala bojuju, jsem já. Sama jsem si největším nepřítelem.
Vždycky jsem měla problémy s nadprůměrně nízkým sebevědomím, a to se na mě podepsalo, jelikož řetězová reakce na nízké sebevědomí způsobila ještě spoustu psychických problémů.
Ale to jsem tady nepřišla rozebírat.
V prvních pár dnech školky jsem se seznámila s dívkou, se kterou se stále přátelím, i když už nejsme spolu ve třídě.
Teď ji mám moc ráda, ale když jsme byly malé, spíše jsem se jí... bála.
Zní to hloupě, ale bylo to tak. Protože ona byla můj naprostý opak - tvrdohlavá a hlavně vždycky bylo po jejím. Cítila jsem se podřadně, jako kdybych jí nesahala ani po kotníky. Nikdy jsem jí to neřekla, protože si to samozřejmě neuvědomovala a ani stále neuvědomuje, ale dost napomohla mému špatnému psychickému stavu.
Nic ji nezazlívám. Obě jsme se za ty roky změnily a jsme stále kamarádky.

Nástup do školy ničemu nepomohl. Šly jsme do stejné třídy, takže jsem se s ní stále bavila. Co ale bylo horší - nedokázala se smířit s tím, že si najdu i jiné přátele. Takže mě od všech postupně odtrhala, aby mi zůstala jenom ona. Ostatní si všimli, proč se s nimi už nebavím, a přestali ji mít rádi.
Stal se z ní klasický outsider.
A jelikož já jsem neměla moc šancí najít si jiné přátele, bavila jsem se jen s ní, tak se ze mě stal outsider taky.

Po pár letech se to trochu změnilo. Ona víceméně vyrostla z toho, že mě musí mít sama pro sebe, tak jsem se začala bavit více s ostatními. Vím, že jí to vadilo, ale to jsem měla všechno nechat tak, jak to bylo?

Byla takový ten přítel, který vás táhne ke dnu. Ale nemohla jsem ji opustit. Nejen protože jsem to nedokázala sama, ale viděla jsem na ni, že mě potřebuje.


Děkuji, že jste dočetli až sem :).
Rozhodla jsem se můj příběh rozdělit na více částí, aby to nebyl jeden nekonečný článek.

Bubble
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Saxofon Saxofon | Web | 18. března 2016 v 16:30 | Reagovat

Hm... zajímavé těším se další část :-)

2 Bezejmenná Bezejmenná | 18. března 2016 v 17:21 | Reagovat

Krásné. Já ve školce byla spíš jako tvá kamarádka(ale až tak moc extremně tvrdohlavá,  to ne. Spíš upovídaná a kamarádská) Pak ve škole jsem na začátku byla ta nejmenší,  takže ta roztomilá, ale pak se to změnilo a v pátý třídě jsem taky byla outsider. Teď jsem v primě na gymplu. Úplný outsider sice nejsem, ale oblíbená taky ne.  Spíš takový horší průměr nebo průměr. :-)
Moc se těším na další část. :-)

3 Bubble Bubble | Web | 18. března 2016 v 19:48 | Reagovat

[1]: Děkuju :)

[2]: Také děkuju :) upovídaná a kamarádská je fajn, jen ona... no, popsala jsem to snad výstižně v článku :)
Já jsem momentálně něco jako ty, ale k tomu se dostanu ^^
Znova děkuji :)

4 Booklet Booklet | Web | 24. března 2016 v 23:36 | Reagovat

Moc krásný článek :333

5 Bubble Bubble | Web | 25. března 2016 v 7:10 | Reagovat

[4]: Děkuji moc ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama